Můj otec, gay čistka kanadské armády a já

Obrázek vlevo s laskavým svolením autora | Správný zdroj obrázku, Wikipedia Commons

Během studené války byla kanadská vláda zaměstnána nikdy neprokázaným rizikem, že by Rusko mohlo vydírat uzavřené homosexuální vládní pracovníky a personál ozbrojených sil. Od 50. do 90. let speciální vyšetřovací jednotka (SIU) kanadské armády vykořenila vnímané gaye a lesby, kteří pracovali ve veřejné službě.



Pokud si mysleli, že jste gay, byli jste vyhozeni nebo nečestně propuštěni.






Můj otec pracoval pro armádu a byl součástí SIU. Vyšetřoval a vyslýchal gaye a lesby. Má syna gaye (já) a já pracuji ve veřejné službě. Je těžké si představit, jak můj otec vyšetřuje gaye a lesby, mění je ve své nadřízené, kteří je pak vykopnou z armády a ničí jim život. Táta je úžasný táta. V dnešní době je pokrokový, chodí do průvodu hrdosti a naprosto podporuje moji sexualitu.





Ale to neznamená, že mě jeho stará práce netrápí. V rámci vyšetřování chodil do gay barů sledovat lidi. Gay bar má být naším útočištěm, místem, kde jsme většinou a kde můžeme žít a užívat si beze strachu z odsouzení. Představa, že by v gay baru byli tajní státní agenti, kteří by si zapisovali, kdo tam byl a co dělali, je děsivá a učinila by pravděpodobně bezpečný prostor nebezpečným. Pokud jste pracovali pro vládu a byli gayové, mohli byste jít do gay baru na skleničku a dostat vás z práce.

Neočekávám, že by si můj otec uvědomil důsledky toho, když pracoval pro SIU. Chápu, že v militarizovaném pracovním prostředí je normou přijímat rozkazy a nezpochybňovat morálku svých povinností. Bylo mu 20 let a práva LGBTQ nebyla tak uznávána jako nyní. Svět měl na mysli jiné hodnoty, i když se nyní podíváme zpět, vidíme, že tyto hodnoty nebyly na místě. Co je pro mě nejdůležitější, je uznání společenského pokroku. Můj otec se svou historií se vyvinul tak, že je nyní oddaným spojencem LGBTQ komunity.






Dnes vláda se veřejně omlouvá za tuto čistku a pokusíme se napravit s naší komunitou. Zeptal jsem se svého otce, co si o omluvě myslí, a on odpověděl: 'Už je dávno.'



Sedl jsem si se svým otcem, abych se dozvěděl více o jeho minulé práci a o tom, jak to s ním dnes sedí.

AORT: Můžete mi říct o práci na SIU?
Stuart Mason : Psal se rok 1978 a mně bylo 24 let. Byl jsem vyslán do Halifaxu, abych čtyři roky pracoval na SIU jako terénní vyšetřovatel. Mojí hlavní rolí bylo provádění bezpečnostních prověrek státních zaměstnanců a vojenského personálu s bezpečnostní prověrkou. Mohlo by to být námořnictvo, letectvo nebo armádní důstojníci, velitelé nebo vládní administrátoři. Kdokoli s bezpečnostní prověrkou nebo přístupem k utajovaným informacím byl rutinně vyšetřován pro jakékoli „charakterové slabosti“.

Co znamenaly „slabosti charakteru“?
Podívali jsme se na finanční a osobní zázemí lidí. Shromáždili bychom informace o zaměstnancích, kteří byli kvůli těmto slabostem náchylní k vydírání. Tehdy to mohlo být cokoliv od vysokého finančního dluhu, alkoholismu, drogové závislosti, nevěry a homosexuality. Cokoli, co by mohlo být použito proti někomu k vydírání nebo podplacení, aby pracoval pro druhou stranu.

Jak byli lidé vybíráni k vyšetřování?
Soubory pocházely z Ottawy. Měli záznamy o všech zaměstnancích a pošlou soubory k nám do Halifaxu k prošetření. Mám asi 10 souborů za měsíc. Přišly zvýrazněné stresovými faktory, které byly jako spropitné, něco, na co si dát pozor. Sexualita jednotlivce byla někdy stresovým faktorem.

Jaké byly rozhovory?
Začali jsme vyšetřováním pozadí rozhovorem s komunitou tohoto jednotlivce. Vyzpovídali jsme jejich rodinu, přátele, kolegy. Rozsah výzkumu by závisel na úrovni bezpečnostní prověrky dané osoby. Pokud měli velký přístup k utajovaným informacím, bylo vyšetřování rozsáhlejší. Vyšetřované osoby si nebyly nutně vědomy toho, že byly označeny, protože Ottawa si myslela, že jsou gayové. Mysleli si, že jde o běžnou kontrolu bezpečnostní prověrky.

Co by se pak stalo?
Pokud během počátečního vyšetřování existoval důvod se domnívat, že daný jedinec byl gay nebo lesba, pak by se vyšetřování zaměřovalo přísně na tento princip. SIU by pak jednotlivce přímo vyzpovídala a položila jim osobní otázky a zjistila, zda by mohli získat přiznání své sexuality.

Sledovala SIU někdy lidi?
Když byli jednotlivci vyšetřováni, byli často sledováni. Vyšetřovatelé SIU chodili do gay barů, aby zjistili, kdo se tam objeví.

Chodil jsi do gay barů?
Ano. Šli jsme ve službě. Šli bychom se na někoho dívat.

Co jste udělal se svými pozorováními?
Naše poznatky bychom poslali zpět do Ottawy. Mnoho lidí, které jsme označili za pravděpodobné homosexuály, by podstoupilo „proceduru propuštění“, což znamená, že by byli propuštěni nebo nečestně propuštěni, což je jako záznam v trestním rejstříku téměř špatné.

Cítil jste se při této práci provinile?
Ne, rozhodně ne. Je to, jako byste teď šli do práce a měli v práci někoho, kdo vám říká, jak máte věci dělat. Nebyla tam žádná nevraživost, nešlo o lov gayů. Šlo o to dělat svou práci a zjišťovat o lidech věci, které ohrožují vládu a armádu. Musíte si také pamatovat, že to bylo pro blaho gayů a lesbiček. Jejich pracoviště pro ně nebyla nezbytně bezpečná a pro armádu to byl způsob, jak je z pracoviště odstranit. Pokud by například někdo v námořnictvu byl na moři považován za gaye, byl by přepaden nebo by jednoduše zmizel. Lodě se vrátily do přístavu a uvedly, že pár mladých mužů se „ztratilo na moři“ a spekulovali jsme, že byli hozeni přes palubu, protože byli gayové. Naše vyšetřování byla způsobem, jak se tomu vyhnout, doporučit lidem, aby byli propuštěni dříve, než se v práci setkají s nebezpečím.

Co si myslíte o dnešní politice?
Bylo to úplně špatně. Tito lidé nikdy neměli přijít o práci.

Jak se dnes cítíte z práce, kterou jste dělali, když víte, že máte syna gaye?
Tato práce mě vystavila komunitě, o které jsem nevěděl, že existuje a nic o ní nevěděl. Moje zkušenosti v SIU mi ukázaly, čím si museli gayové a lesby projít, a proto k nim chovám obrovský respekt. Tuto úctu si chovám ve vztahu k vám. Dnes jsem na tebe hrdý.

Myslíš, že by ses měl omluvit?
Myslím, že se nemusím omlouvat, jen jsem dělal práci, kterou jsem měl dělat. I když mě to mrzí. Lituji, že byly zničeny kariéry lidí. Opravdu věřím, že omluva federální vlády je vhodná a že lidé si zaslouží odškodnění.

Rozhovor je upraven pro délku a srozumitelnost.